únor 2019

pá 8.2.

Trénink normální. Přítomni všichni. Jdeme k Bónovi na žebra.

Chtěl jsem něco začít zaznamenávat, ale právě přinesli žebírka. Až se nažeru, začnu.

Tak to bylo něco. Nepopsatelný zážitek.

Žebírka voňavý - to taky nejde popsat, měkoučký - to taky... no, jako dort prošpikovanej kostma... křen, hořčice, beraní rohy, chleba - ten byl jen normálně dobrej, plzeň výborná ...no a ta omáčka okolo ...měli jsme to pěkně ! vylízaný ( viz.foto). 

Ten poslední kousek jsme tam nechávali jako dozvuk a na kochání. Přemýšlíme, že ho vezmeme Marečkovi, aby si nemyslel, že na něj nemyslíme. Byla to ale jen chvilková slabost. Někdo ho nakonec sežral.

Lubošova poznámka : "Kam se hrabou hanousky." ( oříšky - pro neználky)

Zabýváme se otázkou, kdy sem zase po tréninku zaskočíme. Častější opakování tohoto systému by nám mohlo udělat dobře. Na doplnění síly a na duševní rovnováhu je to ideální. Hned po zasedání v Plzni, je to nejlepší akce, která se konala. Máme malý problém - ohledně zaokrouhlení ceny si musíme dát panáky. Nemůžeme se rozhodnout, kdo si co vypije. Rozmýšlíme se důkladně dlouho.

Konečně jsme si objednali - slivovice od Jelínka a vodka od Smirnoffa?. Všechny jsou průhledný a vypadá to, že pijeme vodu.

Karel se chlubí jizvou na játrech. Neví od čeho jí má. S jeho jizvou se naše jizvy nedaj srovnat.

Je tu hrozně příjemný kout a nechce se nám ho opouštět. Potřebujeme ale navštívit horní hospodu, aby jsme zůstali v kontaktu. A tady odsud nás stejně za chvíli vyhoděj. Máme místnou obavu o otevřenosti hostince. Obava se nakonec ukázala jako nemístná.

Šlapeme pěšky do kopce a povídáme si. Určitě to nebylo ani o žrádle, ani o chlastu a ani o ženskejch.

To přišlo až potom.

HOSPODA 

Je tu pár lidí a naše místo máme volný. Wilda je tu taky. Už se stačil vrátit z lyžovačky v cizině a vychutnává si dojezd s klidným gambrinusem.

Ten je ,po plzni 12, trochu jiná kategorie, ale rychle si zvykáme.

Každý máme svůj specifický názor a zkušenost se soužití s ženami. Nebudu tady rozvádět o čem byla diskuze - nemuselo by se to vyplatit, ale vše, co bylo řečeno mělo hlubokou filozofickou myšlenku.

Po krátké debatě o škodlivosti manželství zjišťujeme, že nemá cenu nic měnit.

"Každá další nová ženská je úplně stejná."

Debata o zapomínání se zajímavým koncem. Každý má svoje zapomínací zážitky, s kterými nás potěšil. Já jsem dal k dobru zapomenutí klíčové:

"Každý den chodím krmit vedle do baráku kočky." Karel poslouchá.

"Klíč si pak vždycky dám do kapsy a pak na věšák." Karel stále poslouchá.

"Druhej den jdu zase ke kočkám .... Karel se zrovna napil, vyprsknul a pokropil mě ksicht, stůl a kus Břízy.

Došlo mi to až když jsem to dostal - spojení s hospodou U koček.

"To mně to došlo dřív," říká Karel a utírá si pusu.

Smějeme se. Uírám si obličej a Petr levou větev.

Mareček už přispěchal s hadrem a dává stůl do pořádku.

Příště si musím dát pozor na hubu.

Wilda je zjevně unaven po cestě a nejeví o mně provokativní zájem. Je hodnej.