duben 2019
Pá 5.4.
Trenírovka je dnes v počtu 6 kusů.
Bříza, Luboš, Virus, Šťéťa, Jindřich a Ozzy. Chybí Karel a Šedák.
Akurátní stav na odpočinek a hlavně na pravidelnou hru. Zápasy byly pěkné, dramatické a někdy komické.
Jindra přijel na vánočním dárku od manželky - koloběžce značky TRIFID. Můžeme si jen domýšlet, co tím sledovala.
"A jak pak pojedeš nahoru?, ptám se." "To taky nevím, odpovídá Jindra.
Šťéťa zase přijel na kole. "Mám to pak z hospody blíž domů," vysvětluje.
Ozzy se evidentně opřel do shazování kil, který se mu usídlily na břiše. Láduje se koblihou a plzeňskou 12°. Z Jindry opět stříká pototrysk.
Nahoru jedeme dnes Lubošovým Yetim. Je to divný... jsem zvyklej sedět vedle Luboše... "mám si teda sednout dozadu?" ptá se. Nějak se s tím popasuju.
HOSPODA
Je tu nabito. Zbyl nám opět stůl u nejfrekventovanější hlavní cesty na hajzl. - Nebál bych se ho nazvat potupný. Na Luboše zbylo místo na druhém jižním kraji. "Ty vole, jak to sedíte? Tady jsem nikdy neseděl." Na druhou fázi tréninku dorazil i Karel. Ta je stejně důležitá. Karel se krátce zamyslel: "Ne - li ..."
Šťéťa nám prozradil, že se chystá s manželkou do Maďarska. Do lázní. Vylíčil, co tam všechno je a jak je to tam pěkný. V tomhle termínu tam prý jezdí důchodci. Hmm, to bude asi pokoukáníčko. Přestal jsem mu závidět.
Mají tam taky ty rybičky, co okousávají kůžičku na nohou. V Jižní Americe maj taky takový rybičky - piraňi, ty jsou kvalitnější; a v Austrálii jsou nejkvalitnější - žraloci.
V souvislosti s jazykovou bariérou v Maďarsku jsme zavzpomínali na rozmanitost mluvy na vojně. Všem tak nějak člověk rozumněl, kromě východňárů - těm nerozumněl nikdo. Kolikrát ani mentálně. Nejlépe s východňárštinou na tom byl Karel. Ten byl mezi nima tak dlouho, že se jazykově aklimatizoval a mluvil, a dokonce i psal, po jejich. Ještě dnes si dokonce něco pamatuje! Je to stejně těžký, jako když se píše zezadu na sklo tak špatně, že zepředu je to správně. Šťéťa dokonce zná člověka, který to dokázal oběma rukama najednou.
Napadlo nás udělat soutěž v psaní zrcadlovým písmem. Musíme vybrat někoho, kdo bude mít největší okno.
Je to asi stejně těžký, jako psát japonsky. To je takový malování znaků, který nejdou přečíst. Nejvíc o tom ví Šedák.
"Nechceš mi říct, že umíš japonsky?" Neodpovídá, neboť má plnou hubu tlačenky s cibulí. Karel odpovídá místo něj : "Ne, jenom číst."
Přes Maďarsko a východní Slovensko jsme se dostali do Žatce. Každý rok tam totiž probíhá "dočesná". Několikrát jsem měl chuť tam vyrazit. Tam byl Karel taky na vojně a naučil se žatecky - psát i číst. Snad bysme se to naučili i my. Byla by to asi pěkná akcička. Uvidíme. Třeba tam budeme jezdit častěji než do Plzně.
Nevím proč, ale zavzpomínali jsme na tvrdost paňáka pod lavicí u okna. To byl nejvrdší paňák, co jsme kdy viděli. A to byl prázdnej.
Hospoda je plná - není tu kousek místa, žádná židle nezahálí.
Wilda se tu ocitnul nečekaně a vrazil do mně. Čekaně! Udělal si z nás s Lubošem opěradlo. Ze mně víc. Asi jsem jeho momentální životní opora. Masíruje mně tak citlivě, až se mi zvedají oba koutky.
Na památku nám zanechal jeho teorii kreativity :
Tahle teorie platí až od 3 promile.
Shodli jsme se, že nejzbytečnější otázka v manželství nebo partnerství je : "Co je novýho v hospodě?"
Pá 17.5.
Nejzajímavější na dnešním tréninku byla záchranná akce při opravě levého závěsu proti slunci. Visel už jen na jednom kroužku, tak bylo potřeba to řešit. Víc nás k tomu však přinutilo sluníčko, které začalo již svítit do ksichtů. Luboš přinesl ze zkušebny schůdky výšky tak 150 cm, já stolek z vestibulu - tak 70 cm a vybrali jsme nejvyššího s nadějí, že dosáhne. Jindra vylezl na tuhle pyramidu s odvahou a bez reptání. Samozřejmě jsme ho kvalitně jistili, ale když jsem se podíval na prohnutou desku stolečku, napadlo mě, že když praskne jsme všichni na jedné hromadě, každý s minimálně jednou zlomenou končetinou. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Hra byla dnes orámována neskutečným množstvím bejčků - snad 15-ti. Postupně jsme se zlepšovali, až jsme se zlepšili.
Zlepšení: Bříza, Luboš, Virus, Karel, Jindra.
Při cestě autem Yeti do hospody, si vpředu sedící Karel, zavírá okénku, páč se bojí, aby mu netáhlo. Má strach, že si jich dneska dá deset.
HOSPODA
Je tu slabost lidí - jen ty nejnutnější. Takový udržovací stav.
Šťéťa se válí v lázních, Jindra šel asi do vagónu.
Je tu návrh k utracení trochu peněz z pokladny a to za žrádlo u Bony. Za co jinýho bysme mohli ty prachy využít? Navrhuji ještě návštěvu divadla - nějaký sportovní představení kdyby bylo. Luboš se zmínil, že jeho holky byly v Národním divadle na baletu. To by nikdo z nás nevydržel!
"Hlavně je to hukot," říká Bříza.
"Jak to?" ptám se.
"No hrozně dupou."
"Já myslel, že tancujou po špičkách?"
"Maj kovový špičky," doplňuje Luboš.
"No jo,vlastně, normální pracovní boty."
Řešili jsme problém mužských trenérů u ženských družstev. Musí to být o nervy.
Pá 22.5.
Dnešní počet se ustálil na 6 kusech. Máme tu dnes skoro nového hráče: Bříza je tak hnědej v ksichtě, že vypadá jak Ray Koranteng. Prý pomáhá mladejm na stavbě... kdoví, jestli tam nedělé spíš pana Lorence. Další je Luboš - neopálen, pracuje ve stínu dílny; Šťéťa je trochu opálen z maďarska; Virus bez valného opálení; Šedák - opálení bagristické; Ozzy je bez opalu - práce v noci. Dnešní svačinku má opět výživnou: Plzeň a banánky v čokoládě. Bavili jsme se poté, asi 10 minut, o problémech s hubnutím. Při ukázce, jak nejlépe shodit nadbytek na břiše shodil plechovku s pivem, které se okamžitě vylilo Břízovo do boty. Ne celý, ale zajímavé množství se tam dostalo. Karel, který se nepřišel ukázat, je určitě opálen plně - pokud nedělá ve sklepě.
Zápasy vyrovnané a zajímavé. Byly i chvíle napjaté. Luboš vypustil pálku 2x proti zdi a 1x k zemi. Vše přečkalo bez úhony.
Dnešní odvoz je Fordem Šedous při mírném dešti.
HOSPODA
Je tu docela málo místa pro naše těla. Lidi jsou tu různě rozházení ... žádnej pořádek v tom není. Karel se opět objevil na 2. fázi. - 2. fázový Karel.
Šťéťa nám předvádí nové? triko - Poutník a upozorňuje nás, že 18.5. je v pivovaru Pelhřimov rockový festival. Lákadlo je to veliký. Nejlepší by to prý bylo vlakem, což my víme. Jsou bohužel i jiný akce v tom termínu.
Díky hokejovému Kladnu, které postoupilo do extraligy, máme v plánu jet na jejich zápas do Plzně. Když budou hrát v neděli, tak pojedem už v pátek a spojíme to s návštěvou pivnice, prohlídkou pivovaru, restaurace u Salzmanů a borské věznice.
Od Karla jsme se dozvěděli, že plzensky se začíná mluvit už v Rokycanech. Když jsme se zamysleli, tak jsme mu dali za pravdu. Debata se tak motala okolo nářečí v různých krajích republiky. Nezdá se to , ale je jich dost. Shodli jsme se, že klasicky česky mluvíme tady u nás. Možná nějaká malá úchylka tam je.
Mapa nářečí : https://www.ujc.cas.cz/sd/publikace/knizni/dialektologicke-odd-publikace/Mapa-ceskych-nareci.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/26289/velky-prehled-nekterych-ceskych-a-moravskych-nareci.html
Nepříjemný problém, který nejde jen tak vyřešit, je obouvání. Hlavní překážka je břicho - nechceme ho, ale smiřujeme se s ním a pak se s ním i přátelíme. Každý ten problém řeší po svém : někdo má boty bez tkaniček, někdo schod, někdo dlouhou lžíci a někdo vysoký botník. Třeba takovej Pepa Podojil chodil pořád v pantoflích - v takové objemové kategorii ale nejsme.
Opět jsme se vrátili do dětství při vzpomínkách na stolní fotbálky a hokeje. To zažil snad každý.
Značnou část večera jsme také věnovali debatě o krevních skupinách a darování krve. Naše nejoblíbenější skupina asi je AB+ s kroupama. Karel ještě připomíná jednu ,dnes již vzácnou a málo viděnou, IV. cenovou skupinu. Ta se objevuje po incidentu v hospodě.
KINEDRIL - prášek na nevolnost do ,např., autobusu
KINODRIL - prášek na blbej film