červen 2020

Pá 19.6.

 Koronavirus, ta svině, nás zasáhl naplno.Po několikatýdenním půstu se opět rozjely tréninky. Tenhle je už asi 5., ale záznamy se nechtěly tvořit. Dneska je ale vyjímečný trénink - hrajeme novým systémem: 2 skupiny po 4 hráčích a na 1 set. Rychle se střídáme a je to lepší, než dva stoly na šíř.

Účast: všichni.

Šeďák se po porodu ještě nestačil nechat ostříhat ( nikde nic nefungovalo) a v pruhovaným modrobílým tričku vypadá jak námořník po roční plavbě a možná i po ztroskotání.

Jindřich zajíždí novou pálku a je to znát. Problémy s tím máme, a ne že ne, ale jen než si zvykneme. Tak rychlý zápasy tu ještě nebyly. V jeden moment se srážíme ve vestibulu na střídačce a nevíme, kdo s kým už hrál nebo nehrál, motáme se mezi sebou - vypadá to jak losování sportky.

Jindra předčasně opouští trénink v doprovodu svoji manželky. Na zranění to nevypadá. Alespoň zatím.

HOSPODA:

Stůl borců je zpola volný, tak se hned usazujeme. Je nás víc než se vejde, ale je to takový teplý, rodinný, kontaktní. Na stole je málo místa na pivo ale Ozzy si musí dát jídlo. Hrozně to, ještě k tomu, voní... jako sekaná s feferoňákem. Než jsme se usadili, museli jsme projít okolo hausbótu v podobě Šeďáka.

Kvůli tomu, že je pátek, jsme si museli dát zelenou - nápad Ozzyho.

Téma váha.

Každý váží, kupodivu víc, než dřív. Pro Ozzyho prý není problém shodit za měsíc 20 kilo. Různě nesouhlasíme a podporujeme to různými důvody. Šťéťa po chvíli zakončil debatu slovy  "Tak si koupím větší kalhoty, no." Ozzy hned zareagoval: "Já mám rád ty pérovací kalhoty." "To nejsou pérovací, ale elastický," podotýkám. "To je jedno." „Pérovací může být péro, pružina ..." "Takže pružinový kalhoty."

Trochu mi to zavání cirkusem.

V televizi dávají pořad Máme rádi česko. Je tam i Dagmar Honsová - meteoroložka. Překvapivě je dosti vysoké postavy. Většinou ji slyším jen z rádia a tam se výška postavy nepozná. S Wildou tedy vedeme debatu o její překvapivé výšce. V záběru je vždycky jen od prsou nahoru, tak nevíme, co má pod nohama.

Došla řeč, opět na festival v Hořepníku. S Karlem jsme vyprávěli, co jsme mohli, a bylo to potřeba. Karla nejvíc zaujala dívka obalená bahnem, kterou několikrát exhumovali, když se chtěla napít a nevěděla, kde má pusu. Dlouho jsme vyprávěli o dešti a blátě na českém Woodstocku. Skončili jsme, myslím, až když Mareček pustil stálici na jeho hospodské obrazovce - Katapult.